A zase ten vzdor ... desatero rovnováhy
A zase ten vzdor a pocit vyhoření 🙄
Cvičíte od malička, dítě má období vzdoru a cvičení je spíš wrestlingový zápas?
Mám pro vás desatero rovnováhy.
🌞 1. Cvičení je výchova. Všechno, co s dítětem děláte, je výchova. Je přirozené, že se reakce dítěte na cvičení mění.
🌞 2. Nejtěžší je cvičit intenzivně dítě, které je po mentální stránce nadprůměrné. Smiřte se s tím a obrňte se trpělivostí, má prostě svou představu.
🌞 3. Není vaším úkolem být při cvičení tváří v tvář vzteklému dítěti v naprostém zenu.
Je vaším úkolem stát si za tím, co děláte. Jedna moje klientka mi skoro zahanbeně vyprávěla, jak její dvouleté dítě přestalo při cvičení vzdorovat potom, co mu rázně řekla, že cvičit bude, protože ona ho nebude vozit na vozíčku a bude chodit samo. Protože moc dobře ví, že cvičí, aby mohlo ťapat, ihned se uklidnilo.
Není to selhání, je to vymezení hranic.
🌞 4. Dítě na intenzivní terapii (a myslím tím terapii tak vrostlou do jeho denního režimu, jako je Vojta, z rukou těch nejbližších) reaguje tak, jak se rozvíjí jeho schopnost porozumět mluvené řeči. Využijte toho. (Ano, vím, že vysvětlovat čtyřikrát denně dvouletému dítěti, proč to musí být, je náročná představa, ale zvykněte si na tento způsob komunikace a dělejte to vždy, když na to máte sílu a prostor. Vyplatí se to!
🌞 5. Jakmile dítě začne mluvit tak, že se spolu domluvíte, třeba jen jednoslovně, protože hybná porucha rozvoj řeči brzdí, ale moc dobře vám rozumí a umí využít i to minimum, které má k dispozici, přestane tak vzdorovat. (znám takových dětí desítky)
🌞 6. Pokud to stav dítěte dovoluje (a jestliže má takovou sílu, že je problém ho udržet, ale cvičit bez diskuze musí), zjednodušte si cvičení, co nejvíce můžete. Některé děti pomůže cvičit trochu oblečené. Někdy je snáz udržíte na zemi, kde máte k dispozici i nohy ;-)
🌞 7. Pracuji s dětmi s těžkou tetraparézou. Pracuji s polohou podobně jako Vojta a jedno vím jistě - pokud vzdoruje spastické dítě, nejde proti vám jen silou, jde proti vám spazmem (něco o tom vím, sama mám spastickou triparézu). Možná to čas cvičení trochu prodlouží, ale hledejte tu polohu, ve které dítě roztaje jak rosol. V té dítě zacvičte dlouho a jako první, další polohy půjdou mnohem snáz. Proč? Protože mu narušíte jeho stereotypní držení, vyvedete ho z míry a další polohy vám půjdou mnohem lépe (proto děti bezprostředně po cvičení často vůbec neukážou, co umí, protože - zejména u chytrých dětí s těžší čistou diparézou - jim prostě rozhodíte to, s čím počítají, a než si zaintegrují nové možnosti, bude to chvíli trvat (proto řada z nich po cvičení více šilhá, protože i zrak je pohyb) P.S. Tuto službu, zbavit spastika té ohromné "síly", kterou jde proti vám a nedá se to udržet, dělá nejlépe poloha na zádech ;-)
🌞 8. Vymažte ze svého slovníku konejšivé "nic to není, nikdo nic nedělá". I když je dítě na cvičení zvyklé, bytostně ho to štve (a je to tak u batolete naprosto v pořádku). Nahraďte ho obyčejným "rozumím ti, cítím s tebou". Dítě bude nejspíš vzdorovat dál, ale až se za pár let podíváte na to, co jste dokázali, uvidíte, že jste s ním cítili tím nejlepším možným způsobem - protože jste to nevzdali.
🌞 9. Půjčím si slova Václava Vojty juniora, která neplatí jen pro Vojtu: "Každá máma udrží svoje dítě. Kdyby ho nešlo udržet, tak tu terapii nepotřebuje." Toto tesat do kamene u spastických dětí, které mají nakročeno ke stoji a k chůzi. Chcete nesouhlasit? Pátrejte nejdřív potom, jak naplnit doporučení z bodu 7 :-) (pozn.: výjimkou z tohoto mohou být dospělí lidé s těžkou spasticitou, nebo ti s atetózou)
🌞 10. Vojta (a každá na rodinný systém takto náročná aktivita) je emoční prověrka. Využijte toho, myslím to vážně. Komunikujte o svých emocích, učte s nimi dítě zacházet tak, jak se to učíte sami.Jestli k tomu potřebujete terapeuta, nebo citlivější přístup terapeuta vašeho dítěte, není to chyba, je to dospělé rozhodnutí, ke kterému vám tleskám.