Milá maminko ...
Milá maminko s miminkem ve Vojtově terapii,
posílám Ti momentku své půlroční dcery. Odmalička přesně vycítila,komu má smysl při cvičení vzdorovat a komu ne.
Kdybych tě mohla potkat na začátku Tvých pochyb o tom, jak terapii zvládnete a ty psychicky ustojíš ten pláč a pomalé pokroky, řekla bych Ti, že ..
že když se po Tobě chce, abys trochu vnímala signály těla a chápala pohybové souhry a reakce, nabízí se Ti tím také jedinečný klíč k rozluštění nespokojenosti dítěte
Že brzy uvidíš, jak v uvolněném tělíčku dušička kvete, dítě se otevírá světu, sobě, Tobě a daleko snáze se mu komunikuje
Že tak jak cítíš lásku a bouři citu, když se ho dotýkáš, vnímá i Tvé dítě tvou nejistotu nebo rozhodnost a bere je za své. Bude ti plakat stále, protože jsi matka, jsi bezpečí a ono si stěžuje na diskomfort, protože ho chráníš, ale nebude to pláč z traumatu.
Že Vojta se dá cvičit s láskou, kontaktně a nenásilně.
Řekla bych Ti, že se po tobě nechce, abys byla fyzioterapeut.
Chce se po Tobě být máma. Zpřístupnit dítěti cestu zdravého vývoje. Ohladit ostré hrany svou intuicí a nedělat z vojtovky takovou vědu.
Věř mi, půjde to.
Já to mám za sebou a vím, že je to nejlepší věc, kterou jsem kdy pro zdraví své dcery udělala ...