Nejen funkční pohyb, ale také klid je správná reakce na vojtovku
Zacvičili jsme Vojtu a moje dítě
... usnulo
... leží, dýchá, kouká a ani se nehne
.... se spontánně a rádo a lépe hýbe
Všechny varianty jsou v pořádku, pokud..
Vojta je sport. Je to dřina.
...
děti, které vlivem koordinační poruchy špatně spí, samozřejmě hned usnou, protože se konečně mohou uvolnit - když dítě spí, je hájené a je to v pořádku
Pokud má jen lehkou poruchu a já vojtovkou vývoj jen lehce podporuji, pak nejspíš hned po cvičení uplatní ve spontánní motorice ideální model ...
Ale co když naopak jen leží, dýchá, kouká - je to špatně?
Není!!
Čím těžší je porucha, tím náročnější je ovlivnit funkci. Čím je dítě starší, tím více fixovaná porucha je. A čím je dítě vědomější, tím intenzivněji bude efekt cvičení vstřebávat!
Volně, hned a s chutí se bude hýbat dítě, které je ve svém těle šťastné za všech okolností.
To dítě, které se zdá mentálně schopno vnímat tíži své poruchy, to, které se snaží vymyslet způsob, jak se hýbat, to, které se navzdory těžké poruše raději jakkoli pohybuje, než by dokázalo chvíli sedět/ležet, to bude po cvičení méně v pohybu.
Na první pohled by se zdálo, že pokud Vojta aktivuje správný pohyb, bylo by logické, aby se každé dítě hned chtělo hýbat.
Jenže! Pro dítě s centrální poruchou je náročná poloha jako taková. Samotné bytí v těle je výzva. Vyžaduje mít se neustále pod kontrolou. Jestliže se vojtovkou podaří na nějakou dobu systém restartovat a přesvědčit mozek, že by se křečovitého držení mohl vzdát, nastává přirozená opora těla i mysli. Dítě může vydechnout.
Proto - nechte děti po cvičení volně, komunikujte s nimi, ale pokud se zdají preferovat ticho a klid, respektujte to. V onom klidu se dějí ty největší věci.